Nová opatření ke zlepšení kvality půdní organické hmoty

Aby si obdělávaná půda držela úrodnost získanou předchozí antropogenní činností, je nezbytné, aby prováděná agrotechnická opatření cíleně zvyšovala, či alespoň udržovala kvalitu organické hmoty. Její neživou část můžeme ve zjednodušení dělit na primární (organické zbytky se schopností rychlé mineralizace a humifikace) a sekundární (stabilní humus tvořený huminovými kyselinami, fulvokyselinami a huminy).

Sekundární, již zhumifikovanou část půdní organické hmoty lze dobře charakterizovat iontovýměnnými reakcemi. Lze za ni považovat však jen transformovanou půdní organickou hmotu v takovém stádiu humifikace, kdy má zcela vyhraněnou iontovýměnnou kapacitu (trojpřímkový průběh titrační konduktometrické křivky při metodě dle Sandhofa, 1954). Humus není zdrojem živin, naopak živiny imobilizuje (zejména kationty) například před elucí dešťovou vodou.

Oproti tomu primární frakce je mikroorganizmy dále rozložitelná. Uvolněná energie slouží pro zajištění biochemických procesů, včetně dodání energie pro endotermní humifikaci. Je tak nejen substrátem pro mineralizační procesy, ale zároveň zdrojem energie pro půdní mikroorganizmy, potažmo většinu biochemických reakcí v půdách. Z podstaty věci má tato frakce též sorpční vlastnosti, avšak jen nepatrnou iontovýměnnou kapacitu. Jsou za ni považovány zejména uhlíkaté látky rozpustné v horké i studené vodě, látky extrahované roztoky solí, obsah různých proteinů, hemicelulóz, cukrů a nemineralizovatelné organické látky. Na jejich labilitu se usuzuje z uhlíku bazální respirace, z obsahu uhlíku aminocukrů, uhlíku postupné oxidace kyselinami, či rychlostní konstanta kinetiky biochemické oxidace (Kolář a kol. 2008, Batt, 2012). Není náhodou, že na stejných principech míry rezistence vůči kyselé hydrolýze se posuzuje kvalita fytomasy k biotechnologickým procesům, efektivita bioplynových stanic, či jakost organické složky hnojiv (Maroušek, 2013).

Vzhledem k tomu, že množství i kvalita disponibilní organické hmoty zapravované do půdy lokálně dlouhodobě upadá, bylo velkou výzvou posoudit, zda se v dané záležitosti dokáže vůbec projevit nově zaváděný produkt PlantAktiv, (BioAktiv CZ s.r.o., Praha) který je vyvinutý k akceleraci mineralizačního procesu (primární frakce) na bázi heptahydrátu síranu hořečnatého. Svého účinku dosahuje údajně aktivací metabolizmu a populační dynamiky aerobních bakterií. Protože však k dosažení svého účinku principiálně vyžaduje disponibilní organickou hmotu, jednalo se na mnohých českých polích bohužel o nepřiměřeně náročný zatěžkávací test.

Lze učinit závěr, že akcelerace mineralizačního procesu v naprosté většině jednorázových polních pokusů zvýšila výnos kukuřičné siláže jak po kvantitativní, tak po kvalitativní stránce ­ co do využitelnosti k biotechnologickým procesům. Přípravek PlantAktiv na bázi heptahydrátu síranu hořečnatého může být zajímavou volbou, zejména pokud vezmeme v úvahu vedlejší efekty disponibilního hořčíku. V souvislostech lze však připomenout, že aby bylo v půdě co mineralizovat i po střednědobém horizontu, je třeba provádět soustavné kroky ke zlepšování kvality všech složek půdní organické hmoty.

Ing. Josef Maroušek, Ph.D. (Biologické centrum AV ČR, v.v.i.)
Ing. Petr Braun (Katedra aplikovaných rostlinných biotechnologií, ZF JČU)

*Kompletní dokumentace k pokusu na vyžádání.